Historie

Historie společnosti Fiat I

Společnost Fiat se zrodila na začátku 20. století díky vizionářství, nadšení a odhodlání muže jménem Giovanni Agnelli. Tento oblíbený starosta malého města v Piemontsku se náhodou doslechl o vynálezu nového jízdního prostředku a okamžitě rozpoznal jeho genialitu a podnikatelské možnosti. O přednostech nového vozidla dokázal přesvědčit skupinu investorů v čele s hrabětem Emanuelem Bricherasiem, v jehož turínském paláci byla dne 11. července roku 1899 podepsána zakládací listina nové společnosti. Málokdo tušil, že Fabbrica Italiana di Automobili Torino, pro kterou se rychle vžije zkratka FIAT, se stane jednou z největších firem Itálie, kterou bude znát celý svět.

Pionýrské začátky: první továrna a čas závodů
První továrna na výrobu automobilů Fiat byla otevřena v roce 1900 v ulici Corso Dante v Turíně. Ve srovnání s objemem dnešní výroby jsou tehdejší čísla úsměvná: 35 dělníků vyrobilo za rok 24 vozů. Jedním z nich byl i legendární Fiat 3 1/2 HP. Výroba se ovšem slibně a rychle rozvíjela. Z popudu geniálního Agnelliho se např. konala reklamní jízda, která byla zakončena na milánské výstavě a pro Fiat znamenala velký úspěch.
Neméně významné pro šíření jména automobilky byly závodní okruhy. Vozy Fiat dojížděly do cíle na prvních místech a uchvacovaly publikum nejen rychlostí, ale i mrštností a odolností. Do srdcí fanoušků se zapsal rekord vytvořený samotným Agnellim ve voze 8 HP nebo vítězství prvního Fiatu 24 HP speciálně vyrobeného k závodění, který řídil Vincenzo Lancia.

Ostře vzhůru
Společnost se začala slibně rozrůstat. Po celé následující století se jejím základem stal bohatý sortiment výrobků a cit pro nejperspektivnější trhy. Firma začala kromě osobních aut vyrábět také užitková a nákladní vozidla, motory pro lodě a tramvaje či kuličková ložiska. Krokem k úspěchu byla i specializace a založení nových společností: karosárny Società Carrozzeria Industriale, patentové společnosti Fiat Brevetti a Garages Riuniti Fiat-Alberti-Storero. Fiat založil svou pobočku v USA a do roka zde postavil vlastní závod. Stoupaly vývozy do cizích zemí a Fiat byl kótován na burze.
Kdo chtěl v těchto divokých letech počátků automobilového průmyslu zůstat na vrcholu, musel neustále držet krok s vývojem a své výrobky modernizovat. Fiat si toho byl dobře vědom a vždy patřil mezi první, kdo aplikoval nové objevy či postupy. Do Fiatů jako prvních na světě se např. začaly montovat elektrické akumulátory. Fiat ovšem do bohaté kolébky automobilových zlepšováků také významně přispíval - patentoval si např. převratný kardanův hřídel.

Rozšiřování výroby a první světová válka
V prvním desetiletí 20. století měl Fiat 2 500 zaměstnanců a za sebou 1 215 vyrobených automobilů. Stávající továrna brzy přestala stačit a Fiat se vrhl do nové stavby. Vyhlédl si vhodný pozemek, v té době ještě zemědělsky využívaný, a pod vedením Giacoma Matté Trucca začal stavět největší závod v Evropě. Se svými pěti podlažími se stal dominantou Turína a díky špičkové testovací trati přímo na střeše se v roce 1922, kdy byl dokončen, stal symbolem úspěšného italského automobilového průmyslu.
Válka vždy výrazně ovlivňuje průmysl, který se snaží využít pro své účely. Během první světové války byla výroba Fiatu značně rozšířena. Firma vyráběla letadla, kulomety a motory pro ponorky. Na důležitosti získala také výroba nákladních aut a sanitek. Právě první světová válka iniciovala výstavbu fabriky v Lingottu. Přes veškerou válečnou výrobu však Agnelli vkládal naději do budoucího zaměření Fiatu jakožto automobilového závodu.
Výrobní výpadek a nejistota na konci války způsobily hluché období na celém trhu. Fiat svou cestu našel v restrukturalizaci, která vyvrcholila úspěšným nastartováním výroby v Lingottu. Agnelliho touha po výrobě osobních automobilů se začala naplňovat. Na trh byla uvedena celá řada nových modelů: Fiat 501, 505, 510, 519 včetně prvního čtyřmístného modelu Fiat 509.

Objevné cesty a revoluce v prodeji
Osobní automobil rychle získával na oblibě, třebaže doby, kdy se z něj stane masový dopravní prostředek, jsou stále ještě v nedohlednu. Radikální krok směrem k lepší dostupnosti byl ovšem učiněn - Fiat začal poskytovat spotřební úvěry. Speciálně založená společnost Sava vsadila na reklamu a také na image Fiatů jako rodinných i sportovních aut, která jsou schopna velkých výkonů. Do této doby spadají slavná automobilová „nej", je to doba skutečných objevitelských výkonů a dobrodružství, která se v této ryzí podobě již nikdy nebudou opakovat. Překonání Sahary nebo jízda napříč Jižní Amerikou tehdy opravdu znamenala tvrdou zkoušku pro posádku i auto a právem se zapsaly do dějin automobilismu.

Vývoj Fiatu ve 30. letech
30. léta v Itálii pod vedením Mussoliniho znamenají další nutnost flexibilní reakce na změny. Především Fiat pod tlakem Mussoliniho politiky soběstačnosti musí svou produkci nasměrovat na domácí trh. A když už tak činí, zaměřuje čím dál větší pozornost i na vnitřní stabilitu firmy - a ta je tvořena spokojenými zaměstnanci. Vzniká řada zaměstnaneckých organizací od zdravotních přes volnočasové až po vlastní školství. Produktově se firma orientuje na technický vývoj osobních a užitkových aut, významný je ovšem i železniční a letecký sektor.
30. léta probíhala také ve znamení uvedení dvou modelů, které se staly velmi úspěšnými, a vyráběly se až do 50. let. Jednalo se o model Fiat 508 známější jako Balilla, který byl určen pro nejširší veřejnost a jemuž se někdy přezdívalo Tariffa minima - už tehdy se Fiat honosil výrobou aut s nízkou spotřebou paliva. Balilla měla i svou úspěšnou sportovní verzi 508 S. Druhým obrovsky úspěšným modelem byl Fiat Topolino (neboli myška), nejmenší osobní auto na světě. Během neuvěřitelných dvaceti let jeho výroby se ho od roku 1936 vyrobilo ohromujících 500 000 kusů.
Opět tedy nastal čas, kdy výrobní kapacity Lignotta už přestávaly stačit. Fiat se vrhl do budování nové fabriky, velkého závodu Mirafiori, kde byly opět uplatněny ty nejmodernější principy průmyslové organizace. Výroba zde byla zahájena těsně před válkou, v roce 1939. Ve dvousměnném provozu zde pracovalo na 22 000 dělníků. Další deseti tisíce lidí zaměstnával Fiat v zahraničí. Ve Španělsku, Egyptě, Polsku i ve Francii rostla servisní střediska, opravny i průmyslové provozy jako houby po dešti.

Druhá světová válka
Druhá světová válka opět drasticky ovlivnila výrobu. Prakticky pětinásobně narostla výroba užitkových vozů na úkor radikálního snížení výroby osobních aut. Fiat utrpěl od spojenců značné ztráty při kobercových náletech, výroba přesto nebyla výrazně narušena. Po válce Fiat nahrazoval neexistující sociální péči státu. Zaměstnancům distribuoval potraviny, boty nebo dříví na otop.
V rámci poválečné obnovy Evropy získal Fiat finanční pomoc z Marshallova plánu a zrekonstruoval poničené objekty. U znovuobnovení firmy už ovšem chyběl její zakladatel, Giovanni Agnelli, který těsně po válce zemřel. Předsedou představenstva se místo něj stal Vittorio Valletta. Ten si dobře uvědomoval nutnost dohnat americkou technologii a zabrat co největší místo na roztříštěném evropském trhu. Naštěstí se celá (západní) Evropa vzchopila k rychlému hospodářskému růstu.

Testovací dráha na střeše továrny Lingotto

Jméno:
Heslo: